„Od 16:00 je soutěž fotografů
ve smečování. Půjdete?“
ptala se mě ráno Suzie, když mi dávala modrou vestičku pro fotografy. Slyšel to
William Kings, šéf mediálního centra, začal se smát a vysvětlovat jí, že to nejde,
neboť jsem profesionální hráč a všechny bych drtivě porazil; sám bych to neřekl
lépe.
„Nepřijdete, že ne,“ zeptal se ale pro jistotu. Slíbil jsem mu, že nepřijdu.
Ale ne kvůli jim, kvůli sobě. Větší trapas, než kdybych jako „profesionální
hráč“ prohrál s fotografy, si neumím představit – kdo ví, co se v těch
všech Asiatech, co tu fotí, skrývá za podivné badmintonové existence.

