Moje stránky

(písňový text klubového ražení)

Hodinový hotel hodinu zavřený je,

na dveře buším, mám málem po ruce.

Nemyslím na sebe, ale na spermie,

buď vaše nahé dívky anebo poluce.

Venku je zima nejméně na dvě ženy,

u kterých roztaji, až v noci nastydnu tu.

Na dveře buším, jsem celý nadržený.

Nemusím na hodinu, mně stačí na minutu.

Na minutový hotýlek naděje se odeberou,

plané a krátké, jak život, jak tato píseň.

A přitom sním o lásce, o něze, o té s kterou

najdu postel, kde usnu i probudím se…

Postel s nebesy, kde usnu i probudím se…

Bezradně stojím, první krok za vraty.

Nový rok? Ale čím? Co na něm nové je?

Hezké na odchodech jsou jenom návraty,

takže za rok se vrátíme, to je má naděje.

Pod péefky roztají na cestách zmrazky,      

ať plní se touhy, jež nad krajem voní.

Tak tedy štěstíčko, zdravíčko a hodně lásky!

(prostě ať není k posrání jako ten loni)

Přesně za týden bude Štědrý den. Vánoce jsou jen další úkol, které v průběhu roku musím splnit. Zadání není těžké – nakoupit všem blízkým příbuzným alespoň jeden dárek, navštívit je a dárky předat. Odměnou je řízek a nepřenositelný pocit štěstí.

Žijeme v době, kdy dobré video je fake, kdy krásná holka je retušovaná nebo chirurgicky upravená a kdy je mediální záplavě čím dál těžší udržet se nad hladinou.

Český badminton čeká další premiéra, která ale od počátku vzbuzuje rozpaky. Velká cena Brna, druhý turnaj Grand Prix A dospělých této sezóny, se bude hrát bez kvalifikace a se začátkem soutěže v pátek od 14:00.

Systém českých badmintonových turnajů počítá s hráči rozdílné herní výkonnosti. Na vrcholu pyramidy stojí mistrovství republiky a pět turnajů s označením Grand Prix A, pod nimi jsou turnaje tři turnaje B, nespočet oblastních přeborů a krajských turnajů označených písmenem C a tak dále. Hráči toto dělení akceptují, když se přihlašují na turnaje přiměřené své herní kvalitě a umístění na žebříčku. Systémem hlavní soutěž a kvalifikace se hraje ve světě, v Evropě, i v České republice se tak odehrály desítky celostátních turnajů dospělých. Zapomeňte, vše bude jinak.

Muži se dělí na ty, kteří nosí trenky (muži), slipy (muži) a tanga (Milan Baroš) a dále třeba na ty, kteří při kýchnutí vytáhnou kapesník hadrový nebo papírový; v minulosti bývaly i kapesníčky krajkové, ale jestli má Baroš krajky nebo ne, to opravdu nevím.

Kapesník používám papírový. Když mám rýmu většinou na tři, čtyři smrknutí, když jen alergické posmrkávání mám i na víc. Kapesníky nosím v pravé kapse, v levé mám obvykle mobil; většina praváků to má naopak.

Multitasking pochází ze dvou anglických slov. Otec je „multi“, což znamená mnoho, maminka je „task“ neboli úloha. Multitasking potom označuje schopnost provádět několik procesů současně; nebo alespoň zdánlivě provádět.

Můj současný život je jeden velký multitasking. V mixeru dne a noci nastaveném na nejvyšší rychlost rotují přítelkyně, práce, badminton, psaní, focení, jídlo a spánek; pokud si myslíte, že nejméně je multitaskingem zatížený spánek, potom jste omylu, mé sny jsou poměrně živé.

Sázet gól za gólem do branky současného českého fotbalu je tak jednoduché, že by to možná zvládnul i Milan Baroš; pokud by cestou k brance neupadl. Fiasko okolo volby předsedy svazu, uražení čeští reprezentanti, palba do vlastních řad managementu Slavie a Brna atd. atd. Mým vrcholem byl dnes večer Čapoun.

Sportovní komentátor České televize Pavel Čapek patří k nemnoha důvodům, proč jsem opravdu rád, že jsem nedoslýchavý. Když je Čapounem komentovaný sport k dívání, dá se přenos ještě přežít. Ale včerejší zápas Litva vs. Česká republika byl k nepřežití. Čeští hráči si s těmi litevskými nemlhety pohrávali a v poločase vedli už 3:0. V závěru první půle nastal ten památný okamžik.

Na československé hledání talentu se poslední dobou dívám příliš často na to, aby to byla náhoda. Pravidla jsou jednoduchá. Dvě minuty ti patří jeviště a ukaž, co umíš. Co bych předvedl já?

Je radost se dívat, když někdo něco umí. Ať už je to cokoliv. Přestože pár věcí umím, nenapadá mě nic, čím bych oslnil porotu a diváky. Napsání básničky na určené téma během jedné minuty? Žonglování s paragrafy? Hraní badmintonu, během kterého bych současně fotil a psal článek, jak to dělám na turnajích?

O víkendu se v Praze-Vinoři hraje první ze šesti největších českých turnajů v badmintonu. Ve čtyřhře mužů s Jardou Sobotou obhajujeme vítězství, ale o samotnou obhajobu mi ani tak nejde.

Čím déle badminton na téhle úrovni hraji, tím více se na turnaje těším a především se těším na atmosféru velkých zápasů. Je sice příjemné vyhrát turnaj, ale ještě příjemnější je vyhrát turnaj, kde sehrajete dobré zápasy s dobrými soupeři.

Na počátku našeho příběhu stojí český námořní kapitán J. Vantoch. Před mnoha lety objevil na ostrově Tana Masa v Tichém oceánu podivné, inteligentní, převážně v moři žijící živočichy. Kapitán s tvory podobným tučňákům zahájil výměnný obchod. Dodal tučňákům nože  na obranu proti žralokům, kteří jejich populaci decimují, a tučňáci mu na oplátku nosili perly. Kapitán Vantoch také vysadil tučňáky i na jiných ostrovech Tichého oceánu, blíže k rovníku. Původní domněnka, že tato zvířata mohou přežívat pouze v chladných krajích, byla vyvrácena.

Vědci jsou však na základě dosavadních zjištění pevně přesvědčeni, že tučňáci mohou žít pouze ve slané vodě, nikoliv však ve sladké.

Býval jsem unaven, obklopen starostmi.

Poslední roky jsem však nezvykle svěží,

plný sil a snad i penis o trochu narost mi.

Jak krásné a radostné je konečně nežít!

Byly jí tak čtyři roky. Držela maminku za ruku a šla do školky, ke které to už nebylo daleko. Šel jsem za nimi a jak nemám rád rychlou chůzi, tentokrát jsem pospíchal. Hodně pospíchal. Takže jsem je během pár metrů dostihl. Ale chodník z jedné strany lemovala zeď a z druhé zaparkovaná auta. Nebylo kudy holčičku s maminkou předejít.

Vyhlížel jsem širší místo, kde bych se s dovolením okolo nich prosmýkl. Byl jsem už kousek za nimi a i jako nedoslýchavý jsem zaslechl, že holčička něco zpívá. Jako nedoslýchavému mi chvilku trvalo, než jsem se chytil – až u slov, že v sadě skví se jara květ.

„Zrušili Boženu Němcovou,“ řekla poté, co nastoupila do tramvaje. Přibližně osmnáctiletá, studijní typ. Zjišťovala si maturitní otázky nebo dokonce už témata okruhů na prvním semestru vysoké školy? Její kamarádka na informaci o zrušení Boženy Němcové reagovala nevzrušeným pokrčením ramen.

Božena Němcová nikdy nebyla moje oblíbená autorka. Vlastně neznám nikoho, kdo by si psaní o moudré babičce, pohorské vesnici nebo příběhů ze života v podzámčí nějak zvlášť oblíbil. Ale že by Němcovou zrušili úplně a vyhodili z knihoven všechny ty Hortenzie, Viktorky, Báry a Karly? Zcela určitě je tu spoustu autorů, kteří jsou spíše „dávno mrtvými klasiky“, než aby je někdo četl, ale myslel jsem, že se zkrátka jen nečtou. Že černý inkoust slov a vět, které kdysi tvořily děj, časem splyne s bílým papírem v jakousi šedou hmotu.

Neznám horší sebepojmenování než „moje maličkost“. Tohle smrdí falešnou skromností na sto malých honíčků; většinou sebehoníčků.

100% mnou zachycených případů, kdy autor sám sebe označil za „moji maličkost“, lze přeložit slovy „já, já, já a zase já, král a císař, mnou jmenovaný a bohem potvrzený, vám něco úžasného sděluji, ale abyste si vy chudáčci nemysleli, že jsem něco víc než vy – což samozřejmě jsem a mnohonásobně – tak se jakože označím za maličkost. Já, já, já, já.“.

Nerozumím kritice Romana Šebrleho za to, že ještě neukončil kariéru a stále troufale závodí. A to dokonce i na mistrovství světa, které včera začalo v korejském Tegu. Prý hazarduje se svým jménem, zabírá místo mladším a na mistrovství jel jen jako turista bez naděje na přední umístění.

V listopadu sedmatřicetiletý Šebrle je olympijský vítěz, trojnásobný mistr světa (jednou venku, dvakrát v hale) a pětinásobným mistrem Evropy (dvakrát venku, třikrát v hale); dohromady má z mistrovství Evropy, světa a olympijských her osmnáct medailí. Navíc v roce 2001 vytvořil dosud nepřekonaný světový rekord 9026 bodů a jako první na světě se dostal přes hranici 9000 bodů.

Jako autor příspěvků na několika webech jsem ohodnocený mimo jiné za přesné a trefné postřehy. Z tohoto důvodu jsem si dnes svůj postřeh řádně otestoval. Na webu BBC najdete jednoduchou hru pokoušející vaši reakci – čekáte na pět ovcí, když se některá pohne, vystřelíte. Zase tak jednoduché to ale není. Ovce neběhají z jednoho místa, nýbrž stojí v řadě, kde nemají stejnou startovní čáru, klamavě se pohybují, uširvoucně bečí a startují v různých intervalech. Když vystřelíte předčasně, jste postiženi třísekundovou penalizací.

Měřím bez třinácti centimetrů dva metry, mám rád teplo, nemám rád zimu, ale celý život si připadám jako tučňák. Při chůzi se mírně kolíbám, chodím pomalu, létat neumím. A je mi sympatické zařazení tučňáků mezi nelétavé ptáky. To mi připadá jako perfektní definiční výjimka.

Pustil jsem si písničku La vida tombola. Manu Chao v ní zpívá, že život je jako tombola a že Maradona byl dobrej. Víc jsem z textu nepochopil, až na větu ¿Dónde está la zapatería španělsky neumím. Když jsem si La vida tombola poslechl poprvé, jen jsem se díval. Podruhé už jsem psal text tohoto článku, včetně básničky; nejde o překlad textu.

Kdybych byl Maradona

Dával bych gól za gólem

Kdybych byl Maradona

Diváci by šli do kolen

Kdybych byl Maradona

A co ty víš, co bude

Kdybych byl Maradona

Tombola je osudem

Kdybych byl Maradona

Ztracený kdesi

Kdybych byl Maradona

Nechtěl bych být Messi

Na co se lidé dívali v době kamenné, když ještě nebyla videa na youtube? Posílali přes ememesky fotky nástěnných maleb a někdy krátce po Altamiře je to přestalo bavit a už jen chatovali? Nevím. 

Nicméně dobře vím, že na světě je stále spoustu pitomostí, jejichž tvorba musela zabrat spoustu času. Ale některé z nich jsou hezké. Třeba přiložené video, na kterém se prostřídá pět set lidí během sta sekund. A přitom o čísla v něm vůbec nejde. Jen o pocit, který ve vás zůstane.

V Londýně dnes začalo mistrovství světa v badmintonu. O turnaji těch nejrychlejších v nejrychlejším raketovém sportu, který se bude hrát ve Wembley Aréně, kde nejen prkna znamenají svět, by se dalo psát a vyprávět celé hodiny. Jen počkejte, až se vrátím.

Už šestnáct dnů jsem se neholil. Ještě před týdnem to možná bylo sexy, teď bych byl sexy leda tak pro Manku.

Když už se čas od času holím, dávám si záležet a postupně vystřídám několik vousových modelů. Knír by mi neslušel, stejně jako bradka, ale zcela určitě by mi sekly takové ty parádní kotlety, které byly tak módní mezi námořníky v sedmnáctém století a u Elvise. Hned jak se to vrátí zpět, jdu do toho.

Děkovat Bohu není má obvyklá potřeba,

ani se nedivím, že nevím čím začít.

Mohlo být ještě hůř… Takže co třeba:

Děkuji za krátké, co mohlo být kratší.

Od konce června krátí se dny.

A týdny také! Prémie?

Ještě včera den byl sedmý

a dnes už zase první je.

Znáte ty situace, kdy vzýváte osud slovy „dnes ne, dnes se mi to opravdu nehodí, někdy příště“.

Opravdu vás bolí nohy, jste unavení z práce, ale do tramvaje se hrne skupinka stařenek, navíc všechny s francouzskými holemi a některé jsou navíc ještě těhotné. Nebo se těšíte na večer, jak se před spaním podíváte na nějaké pěkné video – opravdu pěkné video – a najednou nejde internet a vy nazí sedíte na židli u počítače, znovu a znovu nahazujete internet, už je vám trochu zima a erekce se ztrácí ještě rychleji než vaše natěšení.