Pepa Rubáš - všechny moje stránky

Jdu v patách svému stínu. Ta podoba!

„Zmiz už,“ syčí, jak bych byl cizí,

„na světě není dost místa pro oba.“

Souboj kdo s koho? No dobře, už mizím…

O badmintonu jsem napsal tisíc článků, ale ještě mnohem více jsem jich přečetl. Protože mi záleží na tom, jak je badminton prezentován, dovolím si nabídnout deset základních bodů pro případné zlepšení psaných textů.

 Pro hru i psaní platí společná hlavní zásada - hlavně bez chyb!

První máj, dva svátky. Softporno zpod třešně,

„Práci zdar“ zdraví se dělnické davy.

Na jedno tvrdý jsem (něžnosti, zapřeš mě?),

na druhé – jak to říct – snad příliš pravý...

Mé srdce nikdy nebilo rychleji
Hříchy pumpuje do krve
Nauč mě milovat ještě víc
Ať naposled je jako poprvé

...

 Může být půlnoc ještě výš
Než nad propastí Tvého klína
Kam klesl jsem až na dno
A na cestu zpět si nevzpomínám

 (jedna ze tří nejlepších, které jsem napsal)

Po pěti letech jsem na vlastní žádost skončil v redakci Czechbadminton.cz. Důvod byl jednoduchý, už jsem nestíhal kombinovat trojboj práce – trénink – psaní. A také jsem se chtěl konečně vyspat, obvykle jsem psal články mezi desátou večer a půlnocí.

Nicméně alespoň na mých stránkách bych vám rád příležitostně přinášel zajímavé informace ze světa českého i světového badmintonu. A že se ve světě badmintonu dějí hodně zajímavé věci. Víte o závažné operaci dánského hráče Hanse-Kristiana Vittinghuse nebo o podrobnostech odposlechů telefonátů Bém-Janoušek?

Zatímco koala, hezká dívka nebo český zbohatlík se mohou hezky usmát a říct „to je v pohodě, já jsem přece koala/hezká dívka/český zbohatlík“ a vše bude zapomenuto, tak já na mou měsíční absenci na stránkách omluvu nemám.

Moje stránky se změnily na měsíční krajinu, pusto a prázdno, sem tam nějaký Američan. Kombinace časového vytížení a vlastní lenosti je daleko více devastující spojení než Molotov a koktejl. Březen byl přitom poměrně rušný. Můj první měsíc třicátníka.

S první čtvrtinou života jsem velmi spokojen.

Moji blízcí mě mají rádi. Jsem relativně živ i zdráv. Naučil jsem se číst a psát. Čím více píši, tím více mě mrzí, že méně čtu. Naučil jsem se také hrát. Hodně badminton, středně na kytaru, ale málo si hraji. Ještě jsem se naučil palačinky, trojčlenku, básničky (číst, psát a mít rád), daňové přiznání, dva způsoby vázání tkaniček, z nichž ale používám jen jeden a že všechno je důležité, ale nic není nejdůležitější. Neumím složit Rubikovu kostku a nijak mě to netrápí. Přišly také ztráty. Přišel jsem o iluze a panictví. Nikoliv současně.

Na mistrovství republiky v badmintonu jsem spolu s Jardou Sobotou před třemi dny vyhrál čtyřhru mužů a z triumfu se dosud vzpamatovávám. Má radostí poblouzněná mysl se nachází někde mezi stavem „jsme nejlepší, šampióni, mistři!!!“ a „udělal jsem něco naprosto zbytečného, ale lépe než všichni ostatní“.

Vyhrát právě mistrovství republiky a právě v badmintonu má své výhody. Ne tak velké jako třeba vítězství na mistrovství světa v atletice nebo ve fotbale, ale určité ano. Po třech dnech ve funkci mistra republiky už je mohu i popsat.

(písňový text klubového ražení)

Hodinový hotel hodinu zavřený je,

na dveře buším, mám málem po ruce.

Nemyslím na sebe, ale na spermie,

buď vaše nahé dívky anebo poluce.

Venku je zima nejméně na dvě ženy,

u kterých roztaji, až v noci nastydnu tu.

Na dveře buším, jsem celý nadržený.

Nemusím na hodinu, mně stačí na minutu.

Na minutový hotýlek naděje se odeberou,

plané a krátké, jak život, jak tato píseň.

A přitom sním o lásce, o něze, o té s kterou

najdu postel, kde usnu i probudím se…

Postel s nebesy, kde usnu i probudím se…

Bezradně stojím, první krok za vraty.

Nový rok? Ale čím? Co na něm nové je?

Hezké na odchodech jsou jenom návraty,

takže za rok se vrátíme, to je má naděje.

Pod péefky roztají na cestách zmrazky,      

ať plní se touhy, jež nad krajem voní.

Tak tedy štěstíčko, zdravíčko a hodně lásky!

(prostě ať není k posrání jako ten loni)

Přesně za týden bude Štědrý den. Vánoce jsou jen další úkol, které v průběhu roku musím splnit. Zadání není těžké – nakoupit všem blízkým příbuzným alespoň jeden dárek, navštívit je a dárky předat. Odměnou je řízek a nepřenositelný pocit štěstí.

Žijeme v době, kdy dobré video je fake, kdy krásná holka je retušovaná nebo chirurgicky upravená a kdy je mediální záplavě čím dál těžší udržet se nad hladinou.

Český badminton čeká další premiéra, která ale od počátku vzbuzuje rozpaky. Velká cena Brna, druhý turnaj Grand Prix A dospělých této sezóny, se bude hrát bez kvalifikace a se začátkem soutěže v pátek od 14:00.

Systém českých badmintonových turnajů počítá s hráči rozdílné herní výkonnosti. Na vrcholu pyramidy stojí mistrovství republiky a pět turnajů s označením Grand Prix A, pod nimi jsou turnaje tři turnaje B, nespočet oblastních přeborů a krajských turnajů označených písmenem C a tak dále. Hráči toto dělení akceptují, když se přihlašují na turnaje přiměřené své herní kvalitě a umístění na žebříčku. Systémem hlavní soutěž a kvalifikace se hraje ve světě, v Evropě, i v České republice se tak odehrály desítky celostátních turnajů dospělých. Zapomeňte, vše bude jinak.

Muži se dělí na ty, kteří nosí trenky (muži), slipy (muži) a tanga (Milan Baroš) a dále třeba na ty, kteří při kýchnutí vytáhnou kapesník hadrový nebo papírový; v minulosti bývaly i kapesníčky krajkové, ale jestli má Baroš krajky nebo ne, to opravdu nevím.

Kapesník používám papírový. Když mám rýmu většinou na tři, čtyři smrknutí, když jen alergické posmrkávání mám i na víc. Kapesníky nosím v pravé kapse, v levé mám obvykle mobil; většina praváků to má naopak.

Multitasking pochází ze dvou anglických slov. Otec je „multi“, což znamená mnoho, maminka je „task“ neboli úloha. Multitasking potom označuje schopnost provádět několik procesů současně; nebo alespoň zdánlivě provádět.

Můj současný život je jeden velký multitasking. V mixeru dne a noci nastaveném na nejvyšší rychlost rotují přítelkyně, práce, badminton, psaní, focení, jídlo a spánek; pokud si myslíte, že nejméně je multitaskingem zatížený spánek, potom jste omylu, mé sny jsou poměrně živé.

Sázet gól za gólem do branky současného českého fotbalu je tak jednoduché, že by to možná zvládnul i Milan Baroš; pokud by cestou k brance neupadl. Fiasko okolo volby předsedy svazu, uražení čeští reprezentanti, palba do vlastních řad managementu Slavie a Brna atd. atd. Mým vrcholem byl dnes večer Čapoun.

Sportovní komentátor České televize Pavel Čapek patří k nemnoha důvodům, proč jsem opravdu rád, že jsem nedoslýchavý. Když je Čapounem komentovaný sport k dívání, dá se přenos ještě přežít. Ale včerejší zápas Litva vs. Česká republika byl k nepřežití. Čeští hráči si s těmi litevskými nemlhety pohrávali a v poločase vedli už 3:0. V závěru první půle nastal ten památný okamžik.

Na československé hledání talentu se poslední dobou dívám příliš často na to, aby to byla náhoda. Pravidla jsou jednoduchá. Dvě minuty ti patří jeviště a ukaž, co umíš. Co bych předvedl já?

Je radost se dívat, když někdo něco umí. Ať už je to cokoliv. Přestože pár věcí umím, nenapadá mě nic, čím bych oslnil porotu a diváky. Napsání básničky na určené téma během jedné minuty? Žonglování s paragrafy? Hraní badmintonu, během kterého bych současně fotil a psal článek, jak to dělám na turnajích?

O víkendu se v Praze-Vinoři hraje první ze šesti největších českých turnajů v badmintonu. Ve čtyřhře mužů s Jardou Sobotou obhajujeme vítězství, ale o samotnou obhajobu mi ani tak nejde.

Čím déle badminton na téhle úrovni hraji, tím více se na turnaje těším a především se těším na atmosféru velkých zápasů. Je sice příjemné vyhrát turnaj, ale ještě příjemnější je vyhrát turnaj, kde sehrajete dobré zápasy s dobrými soupeři.

Na počátku našeho příběhu stojí český námořní kapitán J. Vantoch. Před mnoha lety objevil na ostrově Tana Masa v Tichém oceánu podivné, inteligentní, převážně v moři žijící živočichy. Kapitán s tvory podobným tučňákům zahájil výměnný obchod. Dodal tučňákům nože  na obranu proti žralokům, kteří jejich populaci decimují, a tučňáci mu na oplátku nosili perly. Kapitán Vantoch také vysadil tučňáky i na jiných ostrovech Tichého oceánu, blíže k rovníku. Původní domněnka, že tato zvířata mohou přežívat pouze v chladných krajích, byla vyvrácena.

Vědci jsou však na základě dosavadních zjištění pevně přesvědčeni, že tučňáci mohou žít pouze ve slané vodě, nikoliv však ve sladké.

Býval jsem unaven, obklopen starostmi.

Poslední roky jsem však nezvykle svěží,

plný sil a snad i penis o trochu narost mi.

Jak krásné a radostné je konečně nežít!

Byly jí tak čtyři roky. Držela maminku za ruku a šla do školky, ke které to už nebylo daleko. Šel jsem za nimi a jak nemám rád rychlou chůzi, tentokrát jsem pospíchal. Hodně pospíchal. Takže jsem je během pár metrů dostihl. Ale chodník z jedné strany lemovala zeď a z druhé zaparkovaná auta. Nebylo kudy holčičku s maminkou předejít.

Vyhlížel jsem širší místo, kde bych se s dovolením okolo nich prosmýkl. Byl jsem už kousek za nimi a i jako nedoslýchavý jsem zaslechl, že holčička něco zpívá. Jako nedoslýchavému mi chvilku trvalo, než jsem se chytil – až u slov, že v sadě skví se jara květ.

„Zrušili Boženu Němcovou,“ řekla poté, co nastoupila do tramvaje. Přibližně osmnáctiletá, studijní typ. Zjišťovala si maturitní otázky nebo dokonce už témata okruhů na prvním semestru vysoké školy? Její kamarádka na informaci o zrušení Boženy Němcové reagovala nevzrušeným pokrčením ramen.

Božena Němcová nikdy nebyla moje oblíbená autorka. Vlastně neznám nikoho, kdo by si psaní o moudré babičce, pohorské vesnici nebo příběhů ze života v podzámčí nějak zvlášť oblíbil. Ale že by Němcovou zrušili úplně a vyhodili z knihoven všechny ty Hortenzie, Viktorky, Báry a Karly? Zcela určitě je tu spoustu autorů, kteří jsou spíše „dávno mrtvými klasiky“, než aby je někdo četl, ale myslel jsem, že se zkrátka jen nečtou. Že černý inkoust slov a vět, které kdysi tvořily děj, časem splyne s bílým papírem v jakousi šedou hmotu.

Neznám horší sebepojmenování než „moje maličkost“. Tohle smrdí falešnou skromností na sto malých honíčků; většinou sebehoníčků.

100% mnou zachycených případů, kdy autor sám sebe označil za „moji maličkost“, lze přeložit slovy „já, já, já a zase já, král a císař, mnou jmenovaný a bohem potvrzený, vám něco úžasného sděluji, ale abyste si vy chudáčci nemysleli, že jsem něco víc než vy – což samozřejmě jsem a mnohonásobně – tak se jakože označím za maličkost. Já, já, já, já.“.