Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtyřiadvacet hodin v deseti bodech

5. 10. 2008

Včera a dnes jsem byl na druhém ročníku Memoriálu Wernera Reichela st. Před chvílí jsem o něm napsal článek na czechbadminton, ale ten je oficiální a odosobněný. V tomto článku zkusím v deseti bodech popsat osobnější pohled na věc; ale nečekejte duševní striptýz, upřímnost je pěkná věc, ale nic se nemá přehánět.

1) S Jardou Sobotou vyjíždíme z Plzně v sobotu krátce po poledni. Jarda je pilot, já jsem copilot. Takže mám na starost navigaci, hlídání tornád a vzduchových turbulencí a především hudbu. Protože se Jarda při minulé cestě pochvalně vyjádřil o Pavlu Dobešovi, poslouchali jsme jej celou cestu do Mostu.

Obrazek

2) Před halou vtipkujeme na téma, zda se i tentokrát podaří pořadatelům teplotní kouzlo, kdy je v hale větší zima než venku.

3) Po několika hodinách sezení v hale nás vtipy přešly. Závidím kladenským hráčům, že mají s sebou spacáky, které jsou údajně i do mínus třiceti. Být to o stupeň méně, už to nemusí stačit, v hale je opravdu kosa; pro mě zima začíná už při deseti stupních.

4) Ve čtyřhře jsme první nasazení a protože je v soutěži 31 párů, první kolo máme volné. Do druhého kola jdeme tedy řádně vychlazení. Protřepat, nemíchat.

5) V sobotních třech zápasech se nám herně příliš nedaří, ale jsme ve finále. Semifinálový zápas dohráváme před desátou večer.

6) Nejpozději v devět jsme ale měli být v Penzionu na Resslu, kde jsme si našli ubytování. Jarda je telefonicky uprosil, takže na nás ještě počkají. V tempu olympijských vítězů ve sprintu vyrážíme k autu, v tempu řidičů formule 1 jedeme k Resslu.

7) Cestou pochopitelně zabloudíme. Vybíhám z auta za jediným chodcem, kterého jsme po cestě viděli. Mluví rusky, česky nerozumí. Na mé „Izviníte, pažálsta, neznájete gde nachódiťja penzion Ressl?“ reaguje sice potěšeně, ale kde Ressl nachódiťsja neví.

8) Nakonec ale Ressl najdeme a ubytujeme se. „Hráli jsme sice blbě, bloudili jsme, byla nám zima, ale všechno teď spasí podle recenzí nejvtipnější film roku,“ hlásím a krátce před půlnocí se zdá být den zachráněn. S nadějí pouštím film Tropic Thunder (Tropická bouře).

9) Je to blbost. Při údajně nejvtipnějším filmu roku se dvakrát, třikrát zasmějeme. Letos asi nebyly filmy moc vtipné.

10) I v nedělním finále vítězíme a vyrážíme vstříc Plzni. V neděli krátce po poledni jsme doma. Čtyřiadvacet hodin v deseti bodech.

PS: Jsme legendy, náš příchod do haly je zachycen na tomto videu (0:38 - vcházím vpravo nahoře do dveří, 0:48 - pokládám klíče na stůj pořadatelů, 0:50 až 1:03 - jdeme mezi kurty, 5:23 - vcházím zleva do záběru... A vydržím až do konce videa! Dámy a pánové, jsem více než tři minuty na youtube! Nechci paroubkovatět, ale kdo z vás to má?).


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

video

(George, 10. 10. 2008 16:31)

Tak teda nevim. Nemam sice s pani Kolarovou minuty tri, ale zase jsem poznat i bez lupy. Ale k vitezstvi gratuluji. :-)

Vaklav

(Dan, 9. 10. 2008 8:53)

Váš příchod byla úžasná podívaná, ale hvezdou je náš Václav a jeho ufounské tičko:)
Jo zima tam byla opravdu trošku větší, skolila mě choroba velice nepříjemná z promrznutí...:)