Pepa Rubáš - všechny moje stránky

O badmintonu jsem napsal tisíc článků, ale ještě mnohem více jsem jich přečetl. Protože mi záleží na tom, jak je badminton prezentován, dovolím si nabídnout deset základních bodů pro případné zlepšení psaných textů.

 Pro hru i psaní platí společná hlavní zásada - hlavně bez chyb!

Po pěti letech jsem na vlastní žádost skončil v redakci Czechbadminton.cz. Důvod byl jednoduchý, už jsem nestíhal kombinovat trojboj práce – trénink – psaní. A také jsem se chtěl konečně vyspat, obvykle jsem psal články mezi desátou večer a půlnocí.

Nicméně alespoň na mých stránkách bych vám rád příležitostně přinášel zajímavé informace ze světa českého i světového badmintonu. A že se ve světě badmintonu dějí hodně zajímavé věci. Víte o závažné operaci dánského hráče Hanse-Kristiana Vittinghuse nebo o podrobnostech odposlechů telefonátů Bém-Janoušek?

Na mistrovství republiky v badmintonu jsem spolu s Jardou Sobotou před třemi dny vyhrál čtyřhru mužů a z triumfu se dosud vzpamatovávám. Má radostí poblouzněná mysl se nachází někde mezi stavem „jsme nejlepší, šampióni, mistři!!!“ a „udělal jsem něco naprosto zbytečného, ale lépe než všichni ostatní“.

Vyhrát právě mistrovství republiky a právě v badmintonu má své výhody. Ne tak velké jako třeba vítězství na mistrovství světa v atletice nebo ve fotbale, ale určité ano. Po třech dnech ve funkci mistra republiky už je mohu i popsat.

Český badminton čeká další premiéra, která ale od počátku vzbuzuje rozpaky. Velká cena Brna, druhý turnaj Grand Prix A dospělých této sezóny, se bude hrát bez kvalifikace a se začátkem soutěže v pátek od 14:00.

Systém českých badmintonových turnajů počítá s hráči rozdílné herní výkonnosti. Na vrcholu pyramidy stojí mistrovství republiky a pět turnajů s označením Grand Prix A, pod nimi jsou turnaje tři turnaje B, nespočet oblastních přeborů a krajských turnajů označených písmenem C a tak dále. Hráči toto dělení akceptují, když se přihlašují na turnaje přiměřené své herní kvalitě a umístění na žebříčku. Systémem hlavní soutěž a kvalifikace se hraje ve světě, v Evropě, i v České republice se tak odehrály desítky celostátních turnajů dospělých. Zapomeňte, vše bude jinak.

O víkendu se v Praze-Vinoři hraje první ze šesti největších českých turnajů v badmintonu. Ve čtyřhře mužů s Jardou Sobotou obhajujeme vítězství, ale o samotnou obhajobu mi ani tak nejde.

Čím déle badminton na téhle úrovni hraji, tím více se na turnaje těším a především se těším na atmosféru velkých zápasů. Je sice příjemné vyhrát turnaj, ale ještě příjemnější je vyhrát turnaj, kde sehrajete dobré zápasy s dobrými soupeři.

V Londýně dnes začalo mistrovství světa v badmintonu. O turnaji těch nejrychlejších v nejrychlejším raketovém sportu, který se bude hrát ve Wembley Aréně, kde nejen prkna znamenají svět, by se dalo psát a vyprávět celé hodiny. Jen počkejte, až se vrátím.

Pokud se má v nejlepším končit, potom je namístě vážně uvažovat o tom, že včera neskončila jen moje letošní badmintonová sezóna ale i kariéra. Protože o moc lepší už to být nemůže. Nicméně nic není tak dobré, aby to nemohlo být ještě lepší. A náš debl s Jardou Sobotou na tom není jinak.

Na stránkách czechbadminton.cz už čtvrtý rok chválím výkony jiných. Myslím, že je na čase pochválit jednou i nás alespoň na mých stránkách. Letos se nám povedlo vyhrát tři z pěti turnajů GP A dospělých ve čtyřhře mužů. Vyhráli jsme Memoriál Ing. Holobradého v září, Velkou cenu města Plzně v březnu a Memoriál Petra Sima v dubnu. A to zdaleka není vše!

O víkendu si zahraji na finálovém turnaji české badmintonové extraligy. Těším se, neboť to bude nejkvalitnější český turnaj roku. Čtyři smíšená družstva, všechna čtyři mistrovská družstva za posledních deset let.

Na žádné jiném oficiálním badmintonovém turnaji – samozřejmě s výjimkou mezinárodního mistrovství, ale ten je asi tak český jako Vít Bárta neodvolatelný – není procento profesionálů na metr čtvereční badmintonového kurtu a počet účastníků tak vysoké.

Anglický reprezentant v badmintonu Chris Adcock kdysi dostal otázku, zda si taky myslí, že badminton je pro takové ty jemné chlapce, žádný sport pro tvrdé chlapy. Kdybyste viděli Chrise, chlapce jemné tváře, v šále, svetříčku a s nagelovanou paličkou, asi by vás ten dotaz napadl také. Ale on odpověděl zcela správně – badminton je jeden z nejtvrdších sportů a badmintonový trénink by přál „zažít“ každému sportovci.  

Pokud by to někde viselo jako petice, s podpisem bych neváhal ani vteřinu. V rámci badmintonových tréninků jsem opakovaně běhal půlmaratón (21 kilometrů), dělal dřepy s náloží 180kg a nohama opakovaně zvedal přes tři metráky; doteď si pamatuji zděšení kluků z posilovny a otázky, cože to zobu.