Jdi na obsah Jdi na menu
 


(zatím bez názvu)

15. 2. 2015

 

 

(hraje se pomalu a v moll)

 

S pozvánkou v třesoucí se dlani

nestihl rozloučení. Ani… ani…

Na chladné chodbě půl věčnosti stál,

než ozvalo se: „Pojďte dál. Pojďte dál!“

 

Váhavě vešel a hleděl do těch očí.

Nemohl odejít, spíš chtěl skočit

do tvého srdce. Rozvodněných vod.

Nouzový východ by mi přišel vhod.

 

Výpočty, grafy – mé omyly a hříchy,

Ikarova křídla, pád do moře pýchy.

Seděla v křesle z nejjemnější usně,

na její tváři pobavený úsměv.

 

Mlčení v tichu odeznělých slov.  

Měsíc se plížil po nebi jen v nov.

Zákazy vjezdu v každém dalším směru.

Odvaha v roli kaskadérů.

 

Na stropě toho domu držela se tma.

Nevěděl, co dělat. Zda se prosit má,

odříkat modlitbu, zazpívat píseň,

jen ať má paní, prosím, nezlobí se.

 

Zda odeslat žádost s odpoledním datem

nebo vybrat barvu na své první parte,

sdělit míry na dřevěný kabát…

Co jsem měl dáti, co ještě mám dát?

 

Co jsem měl dáti, co ještě mám dát?

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář